John Lennon

Úplně první kytaru Johna Lennona si už přesně nepamatuje nikdo a nepamatoval si ji ani samotný Lennon. Začneme tedy prvním skutečně zdokumentovaným nástrojem.

1957: Gallotone Champion.
Akustická kytara španělského typu.  Lennon si tuto v Holandsku vyrobenou kytaru koupil podle katalogu v Reveille magazine za 10 liber a nechal si ji poslat poštou. Hned nato založil s kamarádem Petem Shottonem rockovou skupinu Black Jacks. Poté co přibral několik dalších členů, překřtil kapelu na Quarryman. Velikostí byla tahle kytara sotva třičtvrteční oproti klasickým modelům. Vyrobená byla z lepených a nepříliš kvalitních jihoafrických dřev, díky čemuž byla ovšem poměrně laciná. V roce 1980 předala Johnova teta Mimi restaurovanou kytaru i s dalšími drobnostmi z majetku Johna Lennona jedné liverpoolské charitativní organizaci. V roce 1999 se objevila v katalogu aukční síně Sotheby´s a byla prodána 155 000 liber. Od konce roku 2000 je k vidění v bostonském muzeu krásných umění.

1958: Hofner Senator
(akustická s f-otvorem).
Tuto kytaru koupil Lennon 28. srpna 1959 v Hessy´s Music Store v Liverpoolu. Později ji věnoval Lennon Malu Evansovi. Po Evansově smrti v roce 1984 ji paní Evansová 30. srpna  prodala na aukci u Sotheby´s spolu s dopisem od George Harrisona, dosvědčujícím pravost nástroje. O šest let později byla opět vydražena a skončila v muzeu AEI Music v Seattlu. Začátkem července roku 2009 se kytara včetně certifikátu od George Harrisona opět objevila v dražbě, tentokrát v londýnské aukční síni Christie´s. Nový kupec za ni vyplatil 205 250 liber.

1959: Hofner Club 40, model 126/B.
Na fotografii z roku 1959 - několik měsíců před prvním zájezdem do Hamburku - je Lennon, hrající na Hofner Club 40 v liverpoolském klubu Casbah.  Kytaru koupil na dobírku za 30 liber, ze kterých mu sedmnácti librami přispěla teta Mimi. Používal tento nástroj až do roku 1960, kdy kytaru na nějaký čas půjčil McCartneymu, který na ní vyměnil struny tak, aby nástroj vyhovoval levákovi. Později Lennon Hofnera prodal v Hamburku, aby si tam mohl zakoupit svého prvního Rickenbackera. Nikdo neví, kde tato kytara skončila.

1959: Dallas: Tuxedo
Tuto v Anglii vyrobenou kytaru vlastnil Lennon jen asi měsíc. Šlo o dost mizerný model, vyrobený z mahagonového dřeva. Podle pozdějších svědectví George i Paula ji 24. listopadu 1958 v Manchesteru John ukradl některému z muzikantů, jež se účastnili večerní soutěže rockových skupin. Není známo, že by ji John někdy použil při živém vystoupení. Objevena byla v pozůstalosti Johnovy tety Mimi a v červenci roku 2012 se objevila v aukci, pořádané aukční síní Bonham´s. Nicméně někteří znalci Beatles nejsou o pravosti kytary úplně přesvědčení, mezi nimi i jeden z nejlepších - Mark Lewisohn.

1960: 1958 Rickenbacker 325 Capri.
Svatý grál mezi kytarami. Lennon koupil tuto „krátkorukou“ kytaru se sériovým číslem V81  v přírodním provedením během prvního turné Beatles v Hamburku. George později naznačoval, že John Rickenbackera spíš ukradl než koupil, ale asi nemá cenu dnes sahat Johnovi do svědomí. Už v Hamburku začal experimentovat s ovládacími prvky na korpusu. Často měnil nejen typ ovladačů, ale i jejich počet. Na některých fotografiích má například jenom tři "knoflíky". Někdy to bylo ovšem jenom proto, že některý během koncertů prostě upadl. Hrál na ni jak na koncertech tak i ve studiu. V roce 1962 (někdy v září) nechal Lennon kytaru nastříkat na černo a ovládací prvky dostaly barvu krémovou. 12. října  v Tower Ballroomu už se mu Rickenbacker v novém hávu houpal na krku. Použil ho také při prvním vystoupení na Ed Sullivan show a při koncertech v Carnegie Hall. Poté, kromě krátkého použití při nahrávání desky Beatles For Sale, kytaru odložil. Teprve v roce 1970 nechal kytaru opravit a renovovat u Rona DeMarina v New Yorku. Dnes je tento legendární nástroj uložen v japonském muzeu Johna Lennona a je majetkem Seana Lennona, který ji dostal od Yoko Ono.

1962: 1962 Gibson J-160E.
Toto elektrifikované akustické „Jumbo“ si Lennon koupil 10. září 1962 ve stejný den, kdy si ho koupil i George Harrison. Bylo to v liverpoolském obchodě s hudebninami Rushworth and Dreaper´s Music. Model J-160E nebyl běžně v Británii v prodeji a tak si ho George a John museli objednat z katalogu a nechat si ho dovézt ze Spojených Států. Protože byly obě kytary identické, brzy se stalo, že si je omylem vyměnili. George tedy vlastnil kytaru registrovanou na Lennona (seriové číslo 73157). Lennonova (resp. původně vlastně Georgeova - seriové číslo 73161) kytara byla ukradena v prosinci 1963 ve Finsbury Astoria Theatre v Londýně při vánočním vystoupení. A tak tedy po roce, kdy byla používána na mnoha vystoupeních a samozřejmě ve studiu, se kytara ztratila v londýnské mlze. Lennon brzy své „Jumbo“ nahradil jiným a George to „své“ používal až do „Lovely Rita“. V roce 2013, tedy po padesáti letech, se ukradený nástroj objevil v jenom bazaru s hudebninami v San Diegu, kde si ho koupil jistý John McCaw. Ten zkoumal historii nástroje a nakonec přišel na jeho slavného bývalého majitele. V listopadu roku 2015 se kytara objevila v nabídce aukční síně Julian´s, kde se prodala za 2 410 000 milonů dolarů.

1964: 1964 Gibson J-160E. 
Lennon si koupil tuto kytaru se seriovým číslem 64309 jako náhradu za předchozí ukradený model. V roce 1967 obdařil tento model psychedelickými barvami.  Kytara později sloužila jako záložní během světového turné v roce 1965. Naposledy byl Lennon veřejně viděn s tímto modelem (už opět v přírodním provedení) během „postelových“ protestů s Yoko Ono. Při této příležitosti nakreslil na korpus dva portréty - sebe a Yoko. Kytara by se nyní měla nacházet v Rock and rollové síni slávy v Clevelandu.  Podobná kytara se ovšem v roce 2004 objevila v internetové aukci.

1964: 1964 Rickenbacker 325 Jetglo
(černá).
Tento vylepšený model (seriové číslo DB122) byl Lennonovi představen v New Yorku prezidentem firmy Rickebacker F.C. Hallem. Setkání zařídil Brian Epstein, možná s postranním úmyslem donutit Lennona vyměnit starý a odřený model z Hamburku. Nový model byl o poznání tenčí a měl šest ovladačů na bílém poli. Dodán byl Lennonovi 14. února v Miami na Floridě do hotelu Deauville, kde Brouci bydleli. Lennon pokřtil nový model při druhém vystoupení v Ed Sullivan show 16. února 1964. Momentálně se nachází v muzeu Johna Lennona v Japonsku a je majetkem Yoko Ono.

1964: 1964 Rickenbacker 325-12 Jet-glo. 
Dvanáctistrunné dvojče výše uvedeného modelu, vyrobené speciálně pro Lennona a dodané k jeho rukám do Londýna v březnu 1964. Lennon tento model použil například ve skladbách Ticket to Ride či Every Little Thing. I tento model by měl být uložen v Rock and rollové síni slávy.

V říjnu 1964 se Lennon nechal inspirovat Bobem Dylanem a pořídil si drátěný držák na krk, do kterého zasazoval svoji harmoniku. Tak mohl konečně při vystoupeních zpívat, hrát při tom na kytaru a ještě hrát na harmoniku.

1964:Ramirez A-1.
Tento model si Lennon pořídil ve stejnou dobu jako George Harrison. Je to klasická kytara s nylonovými strunami, známá jako model Segovia. Nikdo neví, kde se tato kytara dnes nachází.