1956: Rosetti (Egmond).
Kytara španělského typu s kovovými strunami vyrobená v Holandsku Egmondem. Tuto „kytaru pro začátečníky“ koupil George od spolužáka za tři libry, které dostal od matky. Reklama uváděla tento model jako nejlevnější ve své kategorii, který se prodával za čtyři libry sedm šilingů a šest pencí. George použil tuto kytaru při svém pódiovém debutu v roce 1957 na koncertu ve Speke British Legion Club, kde si skifflová skupina The Rebels sestavená bratry Harrisonovými a třemi dalšími kamarády zahrála jednu skladbu. Kytara (bez kování) byla vydražena v polovině osmdesátých let v Londýně a díky anonymnímu majiteli zapůjčena roku 1995 do Rock and rollové síně slávy v Clevelandu. V roce 2002 se opět ocitla v aukci (aukční síň Cooper Owen), kde byla opět anonymnímu kupci prodána za 276 000 liber. Od roku 2003 je uložena v liverpoolském The Beatles Muzeum. Její cena je dnes odhadovaná na 900 000 liber.

1958: Hofner President.
Akustická kytara s f-otvorem a kompenzátorem. Tuto již dost kvalitní kytaru si George pořídil ještě před připojením ke kapele The QuarryMen opět s malou finanční pomocí své matky za 33 liber. Používal ji do poloviny roku 1959, kdy ji vyměnil s kytaristou skupiny Swinging Blue Jeans za model Hofner Club 40.

1959: Hofner Club 40.
„Malý Hofner (na první fotografii úplně vlevo) vypadající jako solidní kytara, ale bez ozvučných otvorů“ tak popsal po letech tuto kytaru George Harrison. Přišel k ní tak, že svého Hofnera Presidenta vyměnil za tenhle kousek s Rayem Ennisem ze skupiny Swinging Blue Jeans. V roce 1965 byl Harrison požádán, aby tuto kytaru věnoval na soutěž začínajících kapel. Učinil tak a kytaru, na kterou podpisy všech Brouků dodal Neil Aspinall, vyhrála Německá skupina Faces. Její kytarysta a zpěvák Frank dostal ji vlastynil až do roku 2017, kdy zemřel. Jeho manželka potom v květnu 2018 nabídla nástroj do aukce u Julian´s Auctions.

1959: Resonet Futurama (Grazioso Resonet). 
Elektrická kytara s masivním tělem v červené úpravě.  Když přišel 20. listopadu toho roku George do liverpoolského obchodu s hudebními nástroji (Hessy´s Music) aby si pořídil novou kytaru, měl v úmyslu zakoupit Stratocaster. Frank Hessy tento model ovšem na skladě neměl a tak mladému Harrisonovi nabídl kvalitou i podobou nejbližší model Resonet Futurama (za poměrně vysokou cenu 57 liber). Byla to kytara vyráběná československou firmou Dřevokov Blatná, původně pod jménem Grazioso Resonet a přejmenovaná britskou firmou Selmer dovážející ji do Velké Británie na Resonet Futurama.  Reklama uváděla, že je model vyráběn z nejlepších dřevin a je prakticky nezničitelný. George si tuto kytaru vzal i na první turné Beatles do Hamburku.  Během druhého pobytu v Hamburku ji použil i při prvním skutečném nahrávání (pro Berta Kaempferta v červnu 1961) a je slyšet například na nahrávce „Cry For a Shadow.“ Podle Harrisona měla kytara vynikající zvuk, ale nepříjemně vysoko položené struny, takže hraní bylo značně nepohodlné.  O měsíc později byli Beatles zpátky v Liverpoolu a rychle se zlepšující Harrison už zase hledal novou kytaru. Někdy na přelomu let 1963 a 1964 věnoval George Resonet hudebnímu magazínu Beat instrumental do loterie. Vítěz se však tehdy rozhodl, že dá přednost hotovosti a tak vydavatel Sean O´Mahoney muže vyplatil a kytaru si nechal. Měl by ji mít dodnes.

1961:1957 Gretsch 6128 Duo Jet 
Jedna z nejoblíbenějších Georgeových kytar. Měla celodřevěný masivní korpus v černé úpravě se stříbrným kováním a úzkým, pohodlným hmatníkem. Harrison koupil tuto kytaru na inzerát umístěný v místním plátku Liverpool Echo námořníkem, který ji přivezl z Ameriky. George za ni dal na tu dobu neuvěřitelných 75 liber, což bylo malé jmění. Použita byla na Please please me, na mnoha vystoupeních v Hamburku, Cavern Clubu, klubu Casbah a na dalších místech po celé Británii až do jara 1963. Poté ji daroval svému příteli z Hamburku Klausovi Voormannovi. Ten ji vlastnil skoro 20 let a poté ji Harrisonovi vrátil. Po restauraci provedené technikem Alanem Roganem ji George použil na své sólové desce Cloud nine (1987). Drží ji v rukou i na obalu tohoto skvělého alba.

1962: 1962 Gibson J-160E
Toto elektrifikované akustické „Jumbo“ si Harrison zakoupil 10. září 1962 ve stejný den, kdy si ho koupil i John Lennon. Bylo to v liverpoolském obchodě s hudebninami Rushworth and Dreaper´s Music. Model J-160E nebyl běžně v Británii v prodeji a tak si ho George a John museli objednat z katalogu a nechat si ho dovézt ze Spojených Států. Protože byly obě kytary identické, brzy se stalo, že si je omylem vyměnili. George tedy vlastnil kytaru registrovanou na Lennona. Lennonova (resp. původně vlastně Georgeova) kytara byla ukradena v prosinci 1963 ve Finsbury Astoria Theatre v Londýně při vánočním vystoupení. A tak tedy po roce, kdy byla používána na mnoha vystoupeních a samozřejmě ve studiu se kytara ztratila v londýnské mlze. Lennon brzy své „Jumbo“ nahradil jiným a George to „své“ používal až do „Lovely Rita“.

 1962: Gretsch 6131 Jet Fire Bird
červené provedení s černo-bílým kováním.
Tento model (vlastně jen jiná verze Duo Jetu) si Harrison koupil víceméně jako zálohu ke svému Duo Jetu a hrál na něj jen málokdy. Občas ho použil při vystoupeních v Cavern Clubu (viz foto), ale později jen výjimečně.

1963: 1962 Gretsch 6122 Country Gentleman
(ořech) se zlatým kováním.
Na konci jara si Harrison pořídil tuto luxusnější verzi modelu Gretsch a po drobných úpravách ji často používal na turné i při nahrávání ve studiu (poprvé na She loves you a později na desce With the Beatles). Také ji použil při slavném koncertu pro Královnu. Poté co si pořídil ještě jeden stejný model, vozil s sebou krátce oba kusy. Potom tento „ořechový“ model zmizel ze světa. Objevil se až po dlouhých letech v kytarové sbírce Ringo Starra, kterému ji věnovala Olivia Harrison.

1963: 1963 Gretsch 6122 Country Gentleman:

Na podzim dodal Gretsch Harrisonovi nový model Country Gent. Ten byl identický s předchozím modelem, jen byl v tmavší barvě a bylo použito menších pákových přepínačů z obou stran vibrata místo původních otočných knoflíků. Je to kytara, která je nejvíce spojována s Georgem Harrisonem a prvními celosvětovými úspěchy Beatles. Mimo jiné ji použil při vystoupeních v Ed Sullivan Show a na amerických turné v letech 1964 a 1965. Tato kytara skončila dosti smutně na dálnici do Glasgow 2. prosince 1965, kdy vypadla z auta ve kterém jeli Beatles na poslední koncert britského turné. Sice ji našli, ale to už byla rozdrcena koly nějakého auta. Na ten poslední koncert roku si musel Harrison půjčit kytaru od jednoho ze členů kapely Moody Blues

1963: Maton Mastersound MS-500
Tento v Austrálii vyráběný model si Harrison pořídil v obchodě Baratt´s Music při květnové návštěvě Manchesteru. Použil ho jen při několika příležitostech, například 12. června v Grafton Rooms (Liverpool) nebo začátkem července ve Winter Gardens (Margate). Později  kytaru vrátil do obchodu. Tam si ji koupil kytarista skupiny The Cruisers Roy Barber. O pár let později ji odložil a znovu na denní světlo se dostala až po jeho smrti, když ji na půdě svého domku našla v roce 2000 vdova Barberová. Val Barberová ji vzápětí zapůjčila Národnímu centru pro populární hudbu v Sheffieldu. Později ji prodala v aukční síni Sotheby´s neznámému kupci. Od něj putovala do aukční síně Julien's v New Yorku, kde byla 15. května roku 2015 prodána za 485 000 dolarů.

1963: 1962 Rickenbacker 425 
Harrison si koupil tento model  (seriové číslo BH 439) za 400 dolarů v září 1963 v obchodě Fenton‘s Music v Mount Vernon v Illinois během dvoutýdenního výletu s bratrem Petem, když jeli navštívit svou sestru Louise. Harrison tuto kytaru poprvé použil v televizním pořadu Ready steady go. Při říjnovém turné ve Skotsku byl tenthle nový Rickenbacker ukraden z beatlesácké dodávky, ale naštěstí se místní policie činila, zloděj byl brzy dopaden a kytara se vrátila k Georgeovi. Vzal si ji s sebou i na švédské turné na konci října a britské turné v listopadu a prosinci. Začátkem dalšího roku si pořídil v New Yorku nového Rickenbackera a tento původní uložil do své sbírky. V roce 1971 daroval původní model svému příteli Georgeovi Peckhamovi (mimo jiné hrál na kytaru ve skupině Fourmost), který pracoval jako technik ve studiu Apple a rozjížděl novou skupinu Matchbox. Peckham vlastnil tuto kytaru až do září roku 1999, kdy ji prodal v aukční síni Christie´s za 56 500 liber. Neznámý kupec ji poté zapůjčil do Rock and rollové síně slávy v Clevelandu. 17. května 2014 byla vydražena v aukční síni Julien´s Auctions za 657 000 dolarů.

1963: Gretsch 6119 Chet AtkinsTennessean. 
Harrison konečně našel kytaru s tím správným zvukem, po kterém toužil na konci roku 1963. Poprvé ji použil při vánočních koncertech roku 1963, později například při koncertu v Carnegie Hall a při nahrávání alba For Sale. Také při koncertech a televizních vystoupeních v roce 1965. Tento model třímá i při úvodních scénách filmu Help! a na slavném prvním koncertu na Shea Stadium. Poté zůstala poněkud pozapomenuta, ale znovu se objevila při nahrávání alba Sgt. Pepper´s....

1963: Jose Ramirez A-1
akustická španělka s nylonovými strunami. Jedna z prvních specialit Harrisonovy sbírky. Použita byla například v Till there was you nebo And i love her.