JOHN LENNON

 

1965 Ferrari 330 GT
Chassis č. 6781, motor č. 6781

Nemůžeme začít jinak než zakladatelem kapely Johnem Winstonem Lennonem (*9. 10. 1940 †8. 12. 1980). V jedné ze svých nejslavnějších písní Imagine zpívá o tom, jak by se mu líbilo, kdyby na světě neexistoval majetek. Jak už to ale tak bývá, revoluční myšlenky se u jejich vlastních předkladatelů málokdy stávají realitou. Ani Lennon sám se nebránil radostem z majetku a luxusu.

 

 

 

 

 

 

 

 

1965 Rolls Royce (Phantom V)

Roku 1986 byl vůz zapůjčen na světovou výstavu ve Vancouveru a o rok později ho pan Ripley věnoval jako dar britské královně. Nejdříve byl ale Rolls vystaven v British Columbia Transportation Museum v Cloverdale nedaleko Vancouveru. Od roku 1993 je pomalovaný Rolls Royce uložen v královském muzeu v kanadské Victorii.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

1965 Mercedes-Benz 230SL (automat)

Lennon tohoto modrého krasavce s interiérem v šedivé kůži a s registrační značkou GGP 196C zakoupil v Londýně 2. Srpna 1965. Beatles byli na vrcholu slávy i pracovního nasazení. Měli za sebou premiéru svého druhého filmu Help!, vydání stejnojmenného alba a před sebou turné ve Spojených státech i převzetí Řádu Britského impéria z rukou královny.

Jednou z mála možností jak se dostat z domu a nebýt okamžitě obklopeni davy fanoušků, bylo právě vyrazit na čtyřech kolech. A když už si musíte koupit automobil a nemusíte přemýšlet nad stavem svých financí, proč si neudělat radost a nekoupit si nějaký opravdu pěkný kousek.  Právě takovou radost si John za nějakých osm tisíc dolarů se svým novým mercedesem udělal.

Vůz byl představen už v roce 1963 na ženevském autosalonu a vyráběl se až do ledna roku 1967. Za tu dobu se vyrobilo téměř 50 000 kusů. Většinou se dodával s pětistupňovou převodovkou, ale tenhle kousek byl speciálně dodán na Lennonovo přání se čtyřstupňovým automatem a také s volantem na pravé straně. Pod kapotou se ukrýval 2,3litrový šestiválec (2 308 cm3) se silou 150 koní. Tohle stádečko držely na uzdě přední diskové a zadní bubnové brzdy. Bez nich se vůz dokázal dostat na rychlost 200 km/h. Šlo také o první sportovní vůz s bezpečnostními, deformačními zónami. Samotný interiér byl také zbaven všech ostrých rohů. Také to byl první vůz značky mercedes vybavený radiálními pneumatikami.

Přesto, že ho Lennon příliš často neřídil, patřil k jeho nejoblíbenějším autům.

Automobil se nyní nachází v Sarasota Classic Car Museum v Californii a jeho odhadovaná hodnota činí minimálně půl milionu dolarů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1967 Iso Rivolta Fidia

18. října 1967 začal již tradiční autosalon – londýnský Earls Court, v jehož průběhu byl k vidění i zajímavý model Iso Rivolta Fidia (původní označení S4). Úplně poprvé byl vůz představen o měsíc dříve na Motor Show ve Frankfurtu. Pětimetrový a jeden a půl tuny vážící automobil byl propagován jako neodolatelná kombinace komfortu a sportovního ducha. Reklamní slogan „Čtyři nejrychlejší sedadla na světě“ lákal všechny majetné a sportovně laděné celebrity. Vůz skutečně rychle zaujal a ani Beatles neunikli jeho kouzlu.

Světem se zrovna šířilo jejich čerstvé album Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band (jedno z nejlepších  alb novodobé hudební historie) a do kin se chystal další beatlesovský film plný výborné muziky Magical Mystery Tour, podpořený novým stejnojmenným albem. Právě během natáčení filmu se Lennon zakoukal do předchozího modelu Iso Rivolta Grifo, který řídil anglický závodník Mike Hailwood. Tento úspěšný motocyklový závodník se po přechodu do Formule 1 stal známý především tím, že v roce 1973 na okruhu Kyalami zachránil z plamenů havarovaného vozu svého slavnějšího kolegu Claye Regazzoniho.

Na zmíněném autosalonu se z lehkého zakoukání vyklubalo pevné rozhodnutí automobil zakoupit a Lennon nakonec získal hned druhý v pořadí vyrobený kus (a vůbec první s řízením na pravé straně). Dodán mu byl hned začátkem roku 1968. Na fotografii je vidět, že se Lennonovi vůz opravdu líbí.

Design vozu je z pera Giorgetta Giugiara a od roku 1967 do roku 1975 se vyrobilo jen 192 kusů. V interiéru najdeme kvalitní leštěné dřevo i ručně šité kožené potahy.  Do roku 1973 byly do tohoto vozu montovány motory V8 Chevrolet o obsahu 5 358 cm3 a pětistupňovou manuální převodovkou. Poté došlo k roztržce s dodavatelem a poslední dva roky před ukončením výroby se montovaly už jen motory V8 Ford  o objemu 5 769 cm3 s automatickou převodovkou. Maximální rychlost, na kterou se vůz dokázal dostat, byla 197 km/h. Dle zlých jazyků to bylo asi o 170 km/h více, než bylo pro nepříliš dobrého řidiče Lennona bezpečné.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1969 Rolls Royce Phantom

V roce 1969 se Lennon začal odklánět od psychedelických barev a jiných aspektů životního stylu hippies a spolu s Yoko Ono najeli na bílou. Řeč není pouze o kokainu ­‑ celý jejich dům včetně interiéru a nábytku se skvěl v různých odstínech bílé a stranou nemohl zůstat ani automobil. Beatles už byli v pokročilém stadiu rozkladu a Lennona kapela už moc nezajímala. Zcela pohlcen dominantní Yoko Ono se čím dál více věnoval experimentální tvorbě a čím dál častěji odsuzoval vše co s Brouky vytvořil. 

Pomalovaný Rolls z roku 1965 příliš připomínal právě éru s Beatles a tak si Lennon pořídil nový, identický model, ovšem v čistě bílém provedení ­‑ přesněji řečeno, podle různých svědectví byl původně barvy černé a Lennon ho nechal na bílou přelakovat z lásky k Yoko. Tentokrát šlo o vůz z druhé ruky, ale to Lennonovi nijak nepřekáželo. 

V roce 1977 prodal Lennon Rollse s poznávací značkou EUC 100C hudebnímu manažerovi Jody Kleinovi za 50 000 dolarů. U Kleina v garáži zůstal bílý klenot celou dobu až dodnes i když do roku 1980 byl občas ještě vídán v ulicích.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1969 Austin Maxi 
 

V tomto případě sice nešlo přímo o vůz vlastněný Johnem Lennonem, ale přesto bych ho tu chtěl zmínit. Koncem června 1969 si Lennon, jeho syn z prvního manželství Julian, Johnova manželka Yoko Ono a její dcera Kyoko rovněž z prvního manželství, vyrazili na výlet do severního Skotska. Na výlet vyrazili v Austinu Cooper (o jeho nejasné historii si povíme později). Hned první den se ale ukázalo, že čtyři pasažéři s bagáží nebudou mít v tomto modelu mnoho pohodlí. Zastavili tedy v Liverpoolu a telefonicky požádali o pomoc svoji společnost Apple Records. Ta jim poslala automobil Austin Maxi, kam se všichni poskládali mnohem pohodlněji, a řidič Applu se s Cooperem vrátil do Londýna. Hned následující den ovšem na silnici číslo A838 za Edinburghem Lennon nezvládl řízení a poslal vůz do příkopu. Havárie vyústila v pětidenní pobyt Yoko Ono v nemocnici, kvůli naraženým zádům.

Pětidvéřový hatchback Austin Maxi se vyráběl od roku 1969 do roku 1981. Šestiválcový, 1,5litrový motor řídila pětistupňová manuální převodovka. Nicméně, spíše než pro kvality motoru byl tento model znám pro nepříliš vydařený interiér a vůbec poměrně nekvalitní provedení. A tak jedinou zajímavostí tohoto modelu byla možnost sklopení i zadních sedadel, takže se ve voze dalo v případě potřeby celkem pohodlně přespat.

Co se týká Austinu Cooper, ve kterém na výlet původně vyrazili, jeho historie není úplně jasná. Podle všeho jej Lennon zakoupil v roce 1965 své tehdejší manželce Cynthii (registrace byla ovšem vypsána na jeho jméno). Po nějakém čase si ho prý ale opět přivlastnil a poté vůz koloval mezi přáteli a příbuznými. Nakonec snad skončil totálně zničený při silniční nehodě vzdáleného příbuzného.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1970 Mercedes-Benz 600

Tuhle limuzínu si oblíbili nejen papežové a mnozí diktátoři včetně Pol­‑Pota či Saddama Husseina, ale samozřejmě i řada hvězd uměleckého světa jako Jack Nicholson, Elizabeth Taylor nebo sám velký Elvis Presley. V roce 1970 jeho luxusu neodolal ani John Lennon a za přibližně 22 000 amerických dolarů (čtyřnásobek tehdejší průměrné roční mzdy v USA) si jeden kousek s interiérem v černém sametu pořídil. V roce 1965, kdy se začal prodávat šlo dokonce o nejdražší automobil světa. Vůz byl samozřejmě speciálně upraven pro Lennona a součástí výbavy byl i zabudovaný gramofon. 

Beatles už to měli prakticky za sebou a Lennon v té době nevyhazoval vydělané peníze jen za pěkná auta. Právě v roce 1970 započala jeho ­‑ naštěstí krátká ­‑ životní etapa, ve které bohatě podporoval různá komunistická a trockistická hnutí jak v Británii, tak ve Spojených státech a také teroristickou organizaci IRA. Naštěstí si brzy uvědomil, že tím nepodporuje žádné „světové dobro“ a že si navíc proti sobě může poštvat velkou část svých fanoušků. Nakonec dospěl k přesvědčení, že bude lepší jezdit svým luxusním Mercedesem na protikapitalistické demonstrace různých mírových hnutí.

Perfektní Německá kvalita se tu mísí s nevšedním výkonem a špičkovými technologiemi. Kvůli výkonu musel ale Mercedes pro model 600 speciálně vyvinout jeden ze svých vůbec nejlepších motorů ­‑ 6,3litrový M100 V8. Ve výbavě byly dále čtyřrychlostní automatická převodovka, posilovač řízení, diskové brzdy, silný hydraulický systém pro nezávislé odpružení všech kol a ovládání oken, otevírání a zavírání zavazadlového prostoru či zamykání dveří. Nechyběla ani klimatizace a chlazený bar. Mercedes 600 se vyráběl dlouhých 18 let.

John Lennon s ním jezdil jen tři roky a poté ho prodal kamarádovi Georgeovi Harrisonovi. Ten ho už po dalších dvou letech přeprodal zpěvačce z dívčí skupiny The Supremes Mary Wilson. V jejím vlastnictví ale začal Mercedes rychle chátrat a příští majitel, který ho v roce 1989 zakoupil, do něj musel investovat obrovskou sumu aby ho dal do původního stavu. V roce 2001 byl neúspěšně nabízen na aukci za 200 000 liber.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1971 Austin Princess

Černý Austin Princess měl ve skutečnosti uveden rok výroby 1956, ale Lennon si ho koupil až v roce 1971. Jeho historie je neznámá a i fotografií je poskrovnu. Nejlépe je vidět ve filmu Imagine z roku 1973, kde se v něm projíždějí po svém pozemku John Lennon a Yoko Ono. Interiér byl vybaven černou kůží a leštěným dřevem.

Brzy po natáčení filmu se John s Yoko stěhují do Spojených států a stopa vozu se ztrácí. Ještě jednou se vynořil po dlouhých třiceti letech na podzim roku 2005, kdy byl 29. října v aukci v hotelu Aladdin v Las Vegas prodán za 200 000 dolarů. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1972 Chrysler Station Wagon

V roce 1972 se Lennon rozhodl pořídit si méně nápadné vozidlo, ve kterém by mohl s celou rodinou brázdit Spojené státy i rušné ulice New Yorku bez toho, aby byl hned poznán. Pravda je, že v tomto celkem obyčejném automobilu by celebritu nikdo nečekal.
Tento pět a půl metru dlouhý koráb silnic koupil Lennon přes beatlesovskou společnost Apple, od které ho vzápětí odkoupil. Prostorný interiér dovoloval Lennonovi i Yoko Ono pohodlně se uvelebit a třeba cestou poslouchat hudbu z reproduktorů, zabudovaných do opěradel předních sedadel. K pohodlí přispívala i skutečnost, že tento vůz rozhodně nepatřil k nějakým extrémním žihadlům. Motor ovládaný třístupňovou automatickou převodovkou se dokázal rozjet maximální rychlostí 177 km/h a z nuly na sto se dostal za necelých dvanáct vteřin. Spotřeba kolem dvaceti litrů na sto kilometrů asi také nikoho nepřekvapí.   Chrysler se brzy stal jedním z jeho nejoblíbenějších vozů a průběžně ho používal až do osudného prosince roku 1980, kdy byl před svým domem v New Yorku zastřelen. Tedy John Lennon, nikoliv Chrysler. Ten se v poměrně dobrém stavu dožil dnešních dnů i přes změnu nekolika majitelů. 

Do roku 1996 pravda klidně spal v garáži newyorského domu Dakota, kde Lennonovi bydleli. V tomto roce byl ale prodán v aukci za 26 000 dolarů. Jeho nový majitel ho používal ke spiritistickým seancím, při kterých chtěl z mrtvého Lennona vymámit celé album nových písní. Bohužel, zesnulý hudebník evidentně neměl o novou nahrávací smlouvu zájem. Po dlouhém, ale neúspěšném přemlouvání ohledně nějakých nových skladeb se spiritista nakonec rozhodl vůz opět prodat, V roce 2011 ho v New Yorku na aukci koupil Hank Dolcetti za směšných 5 500 dolarů a kompletně ho zrekonstruoval.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mercedes-Benz 300TD Diesel

Poslední automobil, jaký si Lennon zakoupil. Jde o vůbec první exemplář tohoto modelu, který byl exportován do Severní Ameriky. Původní zelenou barvu nechal v New Yorku Lennon přelakovat na krémový odstín. Vůz se stal svědkem návratu Johna Lennona do nahrávacího studia po letech strávených jako muž v domácnosti. Kromě návratu k nahrávání a psaní melodických písniček se začal také vymaňovat z dlouholeté nadvlády Yoko Ono (přesto Mercedes 300TD vybrala právě Yoko). Podle některých svědectví dokonce uvažoval o rozvodu, což zase podnítilo různé konspirátory k tvrzení, že měla v jeho zavraždění prsty. Jeho vztah s Paulem McCartneym se rapidně zlepšoval a místo opovrhování všeho spojeného s Beatles dokonce hovořil o možnosti nějakých společných nahrávek.

Cena vozu se včetně různých vylepšení a převozu lodí do USA vyšplhala na 30 000 $ ­‑ ekvivalent dnešních 100 000 $. Mezi vylepšení patřilo elektrické ovládání všeho možného a automatická klimatizace. Automobil byl vybaven třílitrovým naftovým turbo motorem o výkonu 123 koňských sil a spotřebou necelých 9 l/100 Km. Zlí jazykové sice tvrdili, že je pomalejší než stará želva v horkém letním odpoledni, ale pravdou je, že z nuly na sto se dostával za tehdy slušných 13 vteřin. Ovšem Lennonovi nepotřebovali závodní bourák, ale pohodlný a prostorný rodinný vůz. 
V roce 1986 Yoko Ono vůz prodala a poté několikrát změnil majitele. Objevil se v Muzeu legend v Nashville, kde byl vystaven do roku 1997, odkud byl poté převezen do muzea klasických automobilů v kanadském Torontu. Od roku 2005 byl vystaven v dalším muzeu klasických vozidel, tentokrát v Sarasotě na Floridě. Roku 2011 byl prodán v aukci neznámému majiteli.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PAUL MCCARTNEY

1965 ­‑ Mini Cooper Radford S

Svůj první automobil si Paul McCartney nekupoval. Dostal ho totiž darem od manažera skupiny Briana Epsteina v roce 1965, tedy v době vrcholící beatlemanie, filmu Help!, vzniku megahitu Yesterday a ve stejném roce, kdy od Jejího veličenstva převzali Brouci Řád britského impéria.

Hodnotu tomuto obyčejnému vozítku dodaly v šedesátých letech právě celebrity z řad herců a hudebníků a speciální úpravy, vytvořené pro tu kterou hvězdu. McCartneyho vozidlo s registrační značkou GGJ 382C bylo vyvedeno v zelené metalíze a sedadla byla potažena černou kůží. Vybaveno bylo vnitřním osvětlením, halogenovými světlomety a do přední mřížky zabudovanými mlhovkami. 

Mini Cooper se vyráběl v tolika variacích a tolika výrobci, že je dnes prakticky nemožné zjistit technické specifikace Paulova modelu. V roce 1970 svůj vůz prodal a před první aukcí, kde byl nabízen k prodeji (Christie´s, 1999, USA) byl vícekrát restaurován, včetně některých částí vybavení. Zatím poslední aukce ve které se objevil, byla v aukční síni Bonham´s v roce 2002.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1965 - Aston Martin DB6

Tento vůz koupil McCartney v roce 1966 za necelých 5 000 liber. Jako později v dalších svých vozech i tady měl v palubní desce zamontován magnetofon s možností nahrávání, na který nahrál během jedné cesty k Lennonovi základ písně Hey Jude. Právě v tomto voze se měl - podle známé legendy - v roce 1966 zabít. Poháněn byl motorem o obsahu 3 995 m3 s pětistupňovou manuální převodovkou. Maximální rychlost se pohybovala kolem 210 Km/h a z nuly na sto se dostal za necelých devět vteřin. Diskové brzdy a posilovač řízení byly také součástí výbavy. Paul ho používal na každodenní pojíždění po Londýně, na které měl po ukončení koncertní činnosti kapely spoustu času.

McCartney Astona s registrační značkou LLO 840D prodal v roce 1970. V roce 2001 byl při rekonstrukci vyňat magnetofon a místo něj byla zakomponována schránka na rukavice tak, jak bývala v běžných modelech bez speciálního vybavení. V listopadu roku 2012 byl v aukci prodán za neuvěřitelných 344 400 liber. Majitelem je přímo společnost Aston Martin, která vůz vystavuje ve svém vlastním muzeu včetně zvlášť uloženého původního magnetofonu. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1967 ­‑ Lamborgini 400 GT
Mezi nejkrásnější vozy, ve kterých se sir Paul vozil, jistě patří i Lamborghini 400 GT. Vůz si koupil v únoru 1967, ale celý rok trvalo, než se provedly potřebné úpravy a Paul mohl v únoru roku 1968 konečně získat svou registracční značku SLF 406F. Každopádně byl úplně prvním majitelem tohoto modelu.

Rok 1968 - Beatles právě vydali velmi netrpělivě očekávané dvojalbum The Beatles. Očekávané zvlášť proto, že celý svět byl zvědavý, dokáží-li nahrát ještě něco lepšího než geniální a dnes už legendární album sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band (mimochodem, je to první album v historii, na jehož obalu byly vytištěné texty všech skladeb). A všichni byli nakonec spokojeni - nové dvojalbum nebylo lepší nebo horší, bylo prostě diametrálně odlišné. Místo kompaktního alba s plynulými přechody z jedné skladby do druhé to byla hromada písniček všech různých stylů a nálad. Místo pestrého, barevného obalu jen čistě bílá barva s malým názvem kapely pouze vytlačeném do přední strany. Kdo jiný si to v době psychedelických obalů mohl dovolit, než slavní Brouci?

Čtyřlitrový vidlicový dvanáctiválec s výkonem 324 koní hnal vůz maximální rychlostí 250 Km/h a z nuly na sto se dokázal dostat už za 7,5 vteřiny. Ovládán byl pětistupňovou manuální převodovkou.

V roce 1979 automobil koupil sběratel, který ho sice o deset let později prodal, ale tak se mu po něm stýskalo, že ho v roce 1996 znovu na aukci zakoupil. Lamborghini zůstalo v originálním stavu bez zásadních rekonstrukcí, jediné co bylo změněno byla vínová barva, kterou získalo už v roce 1979. Automobil se nicméně ocitl v aukci znovu v červenci 2016, kdy se prodal za pěkných 122 500 liber, tedy v přepočtu asi 3 500 000 milionu korun.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1972 ­‑ Lamborgini Espada
Do poloviny osmdesátých let to byl nejprodávanější model Lamborghini. V roce 1975 si ho pořídil i Paul McCartney, ovšem z druhé ruky. Hned po získání vozu Paul vyměnil původní registrační značku JLL 834K za novou - PAD 445.  Patří k vozům s lehce tajemnou minulostí, protože se k němu váže jistá, nikdy nepotvrzená, legenda. Nedlouho po zakoupení ho Paulova manželka Linda zaparkovala na jejich pozemku, ale zapomněla zatáhnout ruční brzdu. Klidně odkráčela domů, zatímco se Lamborghini  uctivě poroučelo do blízkého jezírka. Po třech dnech ho McCartney nechal vytáhnout už kvůli poměrně silné neekologičnosti ve světě pod hladinou.
Brzy po této tragikomické události se McCartney rozhodl vůz zase prodat (po třech dnech pod hladinou se ani není co divit). Koncem sedmdesátých let se s původní registrační značkou Lamborghini objevilo nedaleko Londýna. Do dnešních dnů změnil vůz mnohokrát majitele a několikrát se objevil na aukcích, kde se ale nikdy neprodal, protože dosažená částka neodpovídala té požadované. Poslední majitelkou se stala Rakušanka Claudia Hrdlicka, která slavné Lamborghini koupila v roce 2012 přes eBay pro svoji firmu a její hudební projekt. V roce 2014 se pustila do rekonstrukce vozu, která trvala dva roky vzhledem k dosti dezolátnímu stavu a byla dokončena v roce 2016.

Model Espada měl řízení vpravo, posilovač řízení a plnohodnotné zadní sedačky, vyvedené spolu s těmi předními v červené kůži. Vybaven byl vidlicovým dvanáctiválcem o výkonu 365 koní, což mu propůjčovalo rychlost až 250 km/h.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Land Rover

Není známo, kdy přesně si McCartney pořídil tento model Land Roveru, ale dá se předpokládat, že to bylo někdy v roce 1972. Pořídil si ho z druhé ruky hlavně pro svoji skotskou farmu a natolik si ho oblíbil, že mu věnoval skladbu Helen´s Wheel. To byl vlastně odkaz na přezdívku, kterou dal Paul svému Land Roveru ­‑ Hell on Wheels (peklo na kolech). Skladba vyšla na veleúspěšném albu Band On The Run, které v roce 1973 nahrál v Lagosu. Mimochodem ­‑ patří do pětistovky nejlepších alb historie. Nahrál ho skoro celé sám, když se mu po prvních nahrávkách rozpadla jeho komerčně velmi úspěšná kapela Wings, když z ní odešli dva muzikanti ­‑ basák a bubeník. Jako důvod uvedli, že už je nebaví fungovat jako Paulovi roboti, přesně hrající jen to, co si šéf přeje. Kupodivu, ze stejných důvodů několik let předtím střídavě opouštěli George Harrison a Ringo Starr legendární Beatles.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1977 - Rolls-Royce Corniche
Beatles už to měli sice dávno za sebou, ale celosvětově neutuchající zájem o Brouky přiživila newyorská rozhlasová stanice WNEW, když během víkendu 29. a 30. ledna 1977 nabídla svým posluchačům všechny vydané nahrávky Beatles pěkně podle abecedy. Začalo to v sobotu ráno skladbou Across The Universe a skončilo v neděli večer You Really Got A Hold On Me. Workoholik Paul nahrává jeden ze svých největších hitů Mull Of Kintyre a dostává ocenění Melody Makeru, kde byl zvolen pátým nejlepším basákem roku 1977. 

V této úspěchem a optimizmem naplněné době si tak Paul McCartney klidně mohl dovolit zakoupit dvoudvéřový Rolls se stahovací střechou. Šlo o model ve světě celebrit velmi oblíbený. Corniche se v různým menších obměnách vyráběl od roku 1971 do roku 1996. Design je z dílny Johna Blatchleye (1. 7. 1913–16. 2. 2004)  a pod kapotou sídlil osmiválcový motor s obsahem 6 750 cm3. Ve vybavení nechyběla klimatizace (samozřejmě šetrná k životnímu prostředí), kotoučové brzdy a třístupňová automatická převodovka. Maximální dosažitelná rychlost se pohybovala kolem 190 Km/h.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1982 - Ford Anglia

Stejně jako předchozí Land Rover i další vůz, ve kterém se vozil Paul McCartney je poměrně slabě zdokumentován. Jde o model Fordu vyráběný v padesátých letech minulého století. Ve skutečnosti ho nezakoupil sám Paul, ale filmová společnost pro natáčení Paulova hudebního filmu Give My Regards To Broadstreet, který se začal natáčet v roce 1982. Když byl snímek v roce 1984 uveden do kin, objevil se Ford Anglia brzy po titulcích, včetně zajímavě vyvedeného interiéru.

Hned po skončení natáčení byl vůz předán výherci jakési soutěže a strávil asi tři roky v Jižní Africe. Tam ho v desolátním stavu zakoupil sběratel z New Yorku a zrenovovaný automobil dodnes zdobí jeho sbírku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2005 ­‑ Chevrolet Corvette C5

Pokud se Paul McCartney pohybuje po Kalifornii, většinou je to za volantem Corvetty C5 se stahovatelnou střechou. Zakoupil ji v roce 2005 už jako starší model z roku 1998. Motor LS1 o výkonu 257 kW dokázal rozpohybovat tohle sportovní žihadlo na pěkných, ale málokdy použitelných, 280 Km/h. Na stovku se dostane za necelých pět vteřin. Původně byl model C5 kritizován pro použití levných materiálů. To se ovšem po letech obrátilo ve výhodu a dnes je oceňována hlavně nízká váha vozu, právě díky použití dílů z lehčích slitin.

Paul ­‑ jeden z nejbohatších hudebníků světa ­‑ bývá vídán, jak vystupuje z tohoto drahého sportovního modelu v teplákové soupravě a v teniskách...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2005 - Cadillac CTS
Tento automobil si nechal sir Paul McCartney vyrobit doslova na míru. I tady chtěl, aby nebyl použit žádný materiál živočišného původu. Vlastně byl vyroben jediný exemplář tohoto modelu právě pro paula a tuto skutečnost stvrzuje i plaketka uvnitř vozu. Vůz byl poháněn 3,6l motorem s pětistupňovou automatickou převodovkou. Nechyběl přehravač CD s možností umístit až šest disků nebo xenonová světla.

Hned na přelomu března a dubna následujícího roku dal McCartney vůz do charitativní aukce u Barrett­‑Jackson v Palm Beach. Pro větší atraktivitu byl součástí aukce koncert pořádaný komikem a velkým sběratelem automobilů Jay Lenem, na kterém vystoupil Tonny Bennett a Paul McCartney. Všichni tři se posléze podepsali na sluneční clonu, čímž cenu vozu ještě zvýšili. Vůz je dnes ve sbírkách muzea Hollywood Star Cars. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2008 - Lexus LS 600 h

Luxusní Lexus si McCartney nemusel kupovat. Od výrobce ho dostal darem po divokém rozvodu se zlatokopkou Heather Mills v roce 2008. Na svou hybridní limuzínu byl k přírodě citlivý vegetarián Paul velmi hrdý, byť mu zelenou radost lehce zkazila informace, že byl vůz do Spojených států převezen z Japonska v letadle, které cestou tedy jistě natropilo mnoho ošklivého přírodě a ozonové vrstvě. Ve stejném voze přijel na svatební obřad se svojí třetí manželkou Nancy Shevell v říjnu roku 2011. Automobil je poháněn osmiválcovým motorem s obsahem 5 litrů. Více než pět metrů dlouhou limuzínu rozjede na rychlost 100 km/h za necelých šest vteřin.

Ve výbavě samozřejmě nechybí polohovatelná sedadla s vyhříváním a masážním systémem ani chladničkou na džus nebo šampaňské. Dodnes patří k jeho nejoblíbenějším a nejpoužívanějším strojům z bohatě vybavené garáže.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

GEORGE HARRISON

1961 ­‑ Ford Anglia 105EAčkoliv byl nejmladší z kapely, pořídil si auto jako první už v roce 1961, dokonce ještě před příchodem Ringa do kapely. Ostatně řidičský průkaz vlastnil od sedmnácti let. Jeho prvním vozem byl tmavomodrý Ford Anglia z roku 1955 s registrační značkou 935 MPF. Pozornost přitahoval hlavně netradičně řešeným zadním sklem, které mělo být tímto způsobem lépe chráněno před deštěm. Pod kapotou 3,9 metrů dlouhého vozu se skrýval čtyřválcový benzínový motor s obsahem 997 cm3, který dokázal hnát automobil rychlostí až kolem 120 km/h. Z nuly na sto se dostával poměrně laxně za nějakých 26 vteřin. Vybaven byl čtyřstupňovou manuální převodovkou, poháněnou zadní nápravou a bubnovými brzdami na všech kolech.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1964 - Jaguar E-Type 

Druhým automobilem v garáži George Harrisona byl jeden z nejkrásnějších modelů Jaguaru E­Type. Atraktivní aerodynamický vzhled z něj udělal hvězdu už na autosalonu v Ženevě roku 1961. George si ho pořídil v roce 1964 v době rodící se beatlemanie a skvěle se prodávajícího druhého alba A Hard Day´s Night. Za rok 1964 si ostatně Beatles odnesli cenu Grammy za nejlepší nové umělce a nejlepší desku. Příjemně se plnící bankovní konto tak dovolilo Harrisonovi popustit uzdu své motoristické vášni.
Model Jaguaru z roku 1964 měl šestiválcový motor o objemu 4 235 cm3, manuální čtyřstupňovou převodovku a kotoučové brzdy na všech kolech. Na přístrojové desce bylo tehdy standardní startovací tlačítko. Harrisonův model byl ještě vylepšen přehrávačem malých gramofonových desek ­‑ singlů ­‑ Philips Auto Mignon, na kterém se dalo přecházet po jednotlivých skladbách stiskem tlačítka či hrbolem na silnici.

Nedlouho po zakoupení došlo k drobné havárii, kdy se Georgeův Jaguár lehce střetnul s vozem Harrisonova kamaráda, nicméně za tři dny byl vůz opraven a mohl být dále chloubou svého majitele.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1965 ­‑ Aston Martin Laguna DB5

Ještě ten samý rok si Harrison udělal radost koupí vozu Aston Martin Laguna DB5, který mu byl předán v lednu roku 1965. Tento model, který si zahrál i v několika bondovkách, byl poháněn šestiválcovým motorem o objemu 3 995 cm3 a měl pětistupňovou manuální převodovku. Nechyběla ani sklopná sedadla či elektricky ovládaná okna. Model DB5 se přestal vyrábět ještě v roce 1965, ale dodnes je ceněným kouskem pro sběratele. George se auta zbavil už v roce 1966. Vůz se v aukci prodal v roce 2011 za pěkných 350 000 liber tedy kolem 10 milionů korun.

Kolotoč kolem Beatles se rozjížděl čím dál šílenější rychlostí. V únoru začínali točit svůj druhý film, takže si George ježdění v Aston Martinu, alespoň zpočátku, moc neužil. Na druhou stranu se v té době k užívání amfetaminových tablet přidala i marihuana a LSD, takže se sice neustále usmívali, ale na bezpečnou jízdu za volantem nového vozu to moc nebylo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1965 - Austin Mini Cooper

V roce 1965 dostal George Harrison nejen Řád Britského impéria (spolu s ostatními Brouky), ale od manažera Briana Epsteina dostal i Mini Coopera s registrační značkou LGF 695D. Vůz průběžně koloval i mezi ostatními Brouky a jejich přáteli, kteří si ho od George půjčovali, a tak existují fotografie stejného automobilu s různými členy kapely. Původně měl tento model černou barvu, ale v roce 1967 se George rozhodl přelakovat ho po vzoru Johna Lennona psychedelickými motivy z jedné tantrické knihy. Krátce nato se objevil v beatlesovském filmu Magical Mystery Tour. Po dokončení natáčení věnoval Coopera kamarádovi Ericu Claptonovi, který mu ho ale v roce 1970 zase vrátil. Bohužel, jinak tomu bylo s manželkou, kterou si Eric jednou od George půjčil a už mu ji nikdy nevrátil. Přesto zůstali velkými přáteli až do Harrisonovy smrti.

V sedmdesátých letech byl vůz rekonstruován a během prací byl i kompletně obroušen lak i s kresbami. Bohužel nikoho nenapadlo vytvořit před tím fotodokumentaci, takže se tantrické kresby musely předělávat podle nepříliš dokonalých záběrů z filmu a několika fotografií. Výsledek se tedy od originálu v některých drobnostech liší.

Do dnešních dnů je vůz v majetku rodiny George Harrisona a bývá vystavován na různých motoristických akcích po celém světě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ferrari 365 GTC

Modré Ferrari si George Harrison koupil v roce 1969 za 4 000 liber. Inspiroval tím svého kamaráda Erica Claptona, který natolik podlehl kouzlu značky Ferrari, že si sám časem vytvořil sbírku více než třiceti modelů legendární značky. Srdcem modelu, kterého se vyrobilo 150 kusů, je 4,4litrový, dvanáctiválcový motor. 

V polovině sedmdesátých let George Harrison své Ferrari prodal. To se objevilo až v srpnu 2011 v aukční síni Talacrest, kde bylo stávajícím majitelem nabízeno za 423 000 eur.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1970 ­‑ Mercedes­‑Benz 300SEL
Tento vůz koupil george Harrison z druhé ruky. Svého času patřil k nejluxusnějším a nejoblíbenějším vozů. Byl poháněn 6,3litrovým V8 motorem a z nuly na sto  dokázal zrychlit za šest vteřin. Po silnici se dokázal řítit rychlostí až 230 km/h. Vybaven byl čtyřstupňovou automatickou převodovkou. 

28. února 1972 George v mercedesu havaroval. Cestou do Londýna ­‑ na mejdan pořádaný Ricky Nelsonem ­‑ vrazil spěchající Harrison do sloupu osvětlení. Sám vyvázl s lehkým zraněním hlavy, ale jeho žena Pattie, sedící vedle něj, dopadla mnohem hůře a strávila v nemocnici několik týdnů. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1972 - BMW 3.0 CSi Coupe
George si toto BMW pořídil 26. června 1972 a získal registrační značku LYR 111K. Nechal si hned namotovat speciální litinová kola Wolfrace a do interiéru nezbytný kazetový přehrávač s rádiem značky Sharp. Příliš často s tímto vozem ale nejezdil a tak ho nakonec po pěti letech ­‑ v červenci 1977 ­‑ prodal. 

Pod kapotou se ukrýval třílitrový motor s dvěma karburátory a výkonem 150 kW a také automatickou převodovku. Dosahoval rychlosti 200 km/h a z nuly na sto se dokázal dostat za osm vteřin.

Tři měsíce po koupi BMW se na slavnosti u příležitosti otevření nového nahrávacího studia Apple v Saville Row, objevil jediný člen už bývalých Beatles ­‑ právě George Harrison. Velmi smířlivě prohlásil, že by byl velmi rád, kdyby studio (mimochodem za půl milionu liber) používal i Paul McCartney, který k němu má kdykoliv přístup. Zároveň přiznal, že nepředpokládá, že by se všichni čtyři Brouci ještě kdy setkali u společného nahrávání. A také zadoufal, že snad zůstanou alespoň přáteli. Dost silná slova když pomyslíme, že ještě před pár měsíci propírali před soudem špinavé prádlo. George ale trápily i jiné starosti. V obchodech se objevilo pirátské album s nahrávkou koncertu pro Bangladéš. George tedy musel urychlit vydání svého koncertního trojalba a ještě spustil kampaň, kde s pomocí letáku nabádal „zachraňte dítě, nekupujte bootleg“.
Automobil se objevil v září roku 1998 v newyorské aukční síni Sotheby´s. Hned začátkem prosince se ale objevil znovu ­‑ bohužel s poškozeným otevíráním oken ­‑ na aukci v londýnské Olympii, kde se prodal za poměrně nízkou cenu 5 290 liber. Ovšem v roce 2014 se prodal na aukčním serveru eBay za už mnohem sympatičtějších 15 000 liber. Majitele změnil ještě jednou v roce 2015 na aukci v Essexu, za blíže nespecifikovanou cenu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1984 - Mercedes Benz 560 SEL AMG
Předtím, než si George Harrison koupil model 560 od Mercedesu, dostal od svého kamaráda Jeffa Lynea z kapely Electric Light Orchestra model 230 E. S ním ale nebyl George příliš spokojen a tak si objednal verzi 560 SEL. Registrační značku měl A168 VGE a byl celý v černé barvě, včetně interiéru, který byl vyveden v černé kůži. Pro George se stal jedním z jeho nejoblíbenějších automobilů, se kterým jezdil dlouhých šestnáct let. Poté ho věnoval jednomu ze svých dobrých přátel.

Vůz byl vybaven čtyřrychlostní automatickou převodovkou, naprogramovanou tak, aby startovala na druhém stupni (tuto funkci šlo vypnout). S plynulostí i bezpečností jízdy pomáhal senzor naklonění a senzor polohy plynového pedálu. Další vychytávkou byl automatický, čtyřstupňový systém odpružení.

Ve stejném roce vyfoukl McCartneymu práva na písně Beatles Michael Jackson. Ten, poté co se mu Paul McCartney svěřil se záměrem je koupit, svému tehdejšímu kamarádovi za zády obchod přebral a za výše řečená práva zaplatil 48 000 000 dolarů. Práva vlastnil do roku 1995.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1993 - BMW „Rocket“
George Harrison si pořídil také jeden závodní kousek - BMW „Rocket“ se kterým se zúčastnil i akce Goodwood Festival of Speed - „...kam si bohatí a slavní přivezou své staré či nové vozy, aby si s nimi na chvilku zazávodili“ - jak napsal Jeremy Clarkson.

Šlo o ultralehký, otevřený závodní vůz designera Gordona Murraye, poháněný jednolitrovým motocyklovým motorem a vizáží závodních vozů z Velkých cen šedesátých let. Přestože byl používán převážně jako jednomístný stroj, bylo možné ho jednoduše upravit na dvojmístný, kdy druhý jezdec seděl v malém prostoru za řidičem. Přes poměrně subtilní vzezření a váhu 380 Kg, dosahoval Rocket rychlosti kolem 240 Km/h.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1994 - McLaren F1
Roku 1994 si George Harrison pořídil McLaren F1 (číslo šasi - 025) v modré barvě. Během montáže svého modelu trávil Harrison dlouhé hodiny v montážní hale studiem celé konstrukce i seznamováním s celým týmem pracovníků. Koupí tohoto automobilu završil mnohaleté nadšení pro rychlé vozy a závody Formule 1. McLaren je vidět i na záběrech z roku 1994. kdy se v domě George Harrisona sešli tři žijící Beatles (Paul McCartney, Ringo Starr a George Harrison) kvůli natáčení filmového a hudebního dokumentu. 

Navržen byl konstruktérem Gordonem Murrayem a dodnes patří k nejrychlejším sériově vyráběným silničním vpzům, jaké se kdy vyrobily. V monokoku z uhlíkových vláken bylo místo pro tři cestující. Řidič trůní uprostřed a za ním po stranách mají místa oba spolujezdci. Poháněn je šestilitrovým dvanáctiválcovým motorem BMW, který dokáže hnát celý vůz rychlostí  až 390 Km/h. Průměrná spotřeba se pohybuje okolo 15 l/ 100 Km. Zpomalení zase zajišťují kotoučové kapalinové brzdy bez asistenčních systémů.

Po Harrisonově smrti měl o vůz velký zájem jeho dávný přítel Eric Clapton, ale McLaren nakonec skončil v majetku Harrisonova syna Dhaniho.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

RINGO STARR

 

1959 ­‑ Standard Vanguard Phase
První auto si Ringo Starr koupil už v roce 1959, tedy v době, kdy ještě nebyl členem Beatles, ale bušil do bubnů u tehdy jedné z nejlepších liverpoolských kapel Rory Storm & The Hurricanes. Od kamaráda Johnnyho Hutche ho koupil za 75 liber. Výhodou bylo, že se do tohoto vozu vešla kromě kamarádů i celá jeho bicí souprava.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ford Zephyr Zodiac
Ringo se ve stejné době vozil ještě jiným autem - Fordem Zephyr Zodiac. Ten ale právě patřil k vozidlům, které se u budoucího slavného bubeníka moc neohřály Navíc ho jednoho dne, když odvážel kamaráda George Harrisona, silně poškodil ve chvíli, kdy mu do cesty vběhl pes. Oprava ho stála pěkný balík - 67 liber.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1964 ­‑ Facel Vega „Facel II“
V roce 1964 si už slušně vydělávající Beatle Ringo tenhle vůz vyhlédl na automobilovém veletrhu Earls Court Motor Show a rovnou si ho tam za 5 520 liber koupil. Teprve před dvěma lety přišel Ringo do skupiny a za koncert bral kolem patnácti liber. Po dvou letech třech albech a jednom filmu se už mohl sebevědomě projíždět po silnicích v drahých autech. Z dnešního pohledu se dva roky mohou zdát jako poměrně dlouhá doba, ale na začátku šedesátých let neexistoval internet, tedy ani Youtube, ani stahování empétrojek a videoklipy byly ještě v plenkách. Muzikanti museli v první řadě přesvědčit posluchače svojí hudbou na koncertech v různých klubech, ale i tělocvičnách středních škol. Pokud byli dobří a měli štěstí, nabídl jim někdo vydání singlu a pokud se singl prodával, mohli se dostat do rádií a teprve po té mohlo dojít na alba. A na výdělky. Z tohoto pohledu šlo o dost strmou kariéru... Kolikpak dnešních „megahvězd“ hudebního světa by dokázalo oslovit posluchače jen svojí hudební produkcí bez podpory videa a bez toho, aby většina lidí vůbec věděla jak vypadají a co (ne)mají na sobě?

Elegantní vůz francouzské provenience s řízením vpravo a manuální převodovkou si Ringo užíval celé čtyři roky. Poháněn byl ­‑ jako jeden z pouhých dvou kusů tohoto modelu ­‑ 6,7litrovým motorem Chrysler Typhoon V8, který ho mohl hnát rychlostí přesahující 240 Km/h. Ostatně, s řízením umístěným vpravo bylo vyrobeno pouhých 26 kusů. Během let změnil vůz několikrát majitele a v roce 2013 se objevil na aukci u Bonham´s, kde byl prodán za 407 000 eur.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mercedes-Benz 190 SL
V první polovině šedesátých let si Ringo koupil i sportovní kabriolet Mercedes-Benz 190 SL. Vyráběl se pouze mezi lety 1955–1963. Ringův model byl vyroben v roce 1960 a slavný Brouk si ho koupil z druhé ruky. Vodou chlazený čtyřválec pod taktovkou čtyřstupňové manuální převodovky, dokázal automobil rozjet rychlostí 170 Km/h, při průměrné spotřebě 12 l/100 Km.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1967 ­‑ Mini Cooper
Svého času velmi oblíbeného Mini Coopera vlastnil i Ringo Starr. V červnu 1967 ho koupil od manažera kapely Briana Epsteina. Ten ho pořídil v květnu předchozího roku s registrační značkou LL0 836D. Brianb byl podepsán na více kupních dokumentech Mini Cooperů a dalších vozů Beatles, protože měl obchodní dohodu s prodejcem automobilů Terry Doranem. Od něj získával auta za velmi výhodné ceny, protože tím Terrymu i samotným automobilkám přiváděl další slavné zákazníky, kteří chtěli mít stejná auta jako Beatles. Samotného Dorana zmínili Brouci i na albu Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band ve skladbě She´s Leaving Home ­‑ „...the man from the motor trade...“. 

Třímetrové autíčko se začalo vyrábět v roce 1959 a šlo o jeden z prvních modelů s příčně uloženým motorem. Dohromady se ho vyrobilo více než pět milionů kusů. V letech 1984 až 1987 byl vystaven v liverpoolském muzeu Beatles a poté byl převezen do muzea v americkém Dallasu, kde byl vystaven do roku 1989. Následně byl prodán v aukci neznámému kupci.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1967 - Ford Mustang
V roce 1967 se Ringo chvilku vozil i ve fordu Mustang. Pod kapotou se skrýval šestiválcový motor a k dispozici byla třístupňová manuální převodovka.

 

 

 

 

 

 

 

1978 - Chevrolet Bel Air
Starší, ale extrémně populární model si Ringo koupil a nechal upravit od populárního „upravovatele“ automobilů pro celebrity George Barrise v roce 1978. Ten v prvé řadě vůz přelakoval a přidal divoké plameny. Ve výbavě přibyl stereosystém s kazetovým magnetofonem a reprobedny s výkonem 72 W. Speciálně pro Ringa byl vůz vybaven osmiválcovým motorem, automatickou převodovkou a Barris také dodal úplně nové výfuky. Vytuněný Ringův model se poté stal hlavní hvězdou reklamní kampaně, propagující Chevrolety.

7. února roku 2014 se po několika desetiletích objevil v téměř dokonalém stavu na aukci v Paříži, kde byl prodán za 48 870 eur.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mercedes 250 SE 
Oblíbenou značkou Ringo Starra se v osmdesátých letech stal Mercedes a tak váhu slavného pozadí pocítilo mnoho modelů německé značky. Dalším z mercedesů byl Mercedes 250 SE, který si pořídil z druhé ruky koncem sedmdesátých let. Dlouho se z něj ovšem neradoval, neboť v květnu roku 1980 se svou tehdejší snoubenkou Barbarou Bach v tomto voze tvrdě havaroval. Přesto, ač se to podle stavu vozidla nezdá, vyvázli jen s několika škrábanci.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1984 ­‑ Mercedes 190E
Tento model s registrační značkou B13 LAA si Ringo koupil jako standadrní prodejní verzi. Poté nechal přidělat spoiler, sportovní volant i výfuky a přidal i čtyřválcový motor, který dokázal vyvinour rychlost přes 210 Km/h. Automatická převodovka a řízení vpravo bylo samozřejmostí.

Vůz po nějakém čas přepsal na svoji manželku Barbaru Bach a nakonec skončil v majetku jeho syna Zaka. Od toho ho zpět zakoupil původní prodejce automobilů. V roce 2005 byl nabízen v aukční síni Bonham´s za směšnou cenu 6 000 liber.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2000 MERCEDES-BENZ CLK 55 AMG
Další model Mercedesu, ve kterém se chvilku vozil Ringo Starr. Ve výbavě byl osmiválcový motor a pětistupňová převodovka. Maximální rychlost, kterou dokázal vůz vyvinout byla 250 Km/h. 

Původně ho krátce před svou smrtí zakoupil George Harrison, ale po jeho skonu ho od Harrisonovi rodiny odkoupil právě Ringo. V roce 2015 se ocitl v nabídce dlouhé řady věcí, které se rozhodli Ringo a jeho choť Barbara prodat. Vyvolávací cena se pohybovala kolem 70 000 dolarů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V posledních letech byl Ringo spatřen v několika dalších modelech mercedesů. Byly to například Mercedes CL600 nebo Mercedes CLS. Těžko ovšem říci, zda mu tyto modely skutečně patřily nebo se v nich prostě jen vezl, každopádně jeho láska k vozům se stříbrnou hvězdou evidentně nijak neklesá.

 

 

 

Bentley 1956
Pokud jde o automobily používané Beatles, nelze se nezmínit i o ikonickém voze Bentley, které sloužilo beatlesovské společnosti Apple. Tu v roce 1968 založili Beatles nejen proto, aby zastřešovala a nějakým rozumným způsobem kočírovala jejich společné i soukromé obchodní projekty, ale i proto, aby dala možnost se prosadit i novým (nejen hudebním) talentům. Druhá polovina šedesátých let byla ve znamení hippies, volné lásky, halucinogenů a samozřejmě i barev a psychedelie.Tomuto trendu se v hudební branži jen těžko mohl někdo vyhnout a Beatles se mu nejen nevyhnuli, ale stali se přímo jedněmi z jeho nejviditelnějších propagátorů. To se projevovalo nejen na střihu a barevnosti jejich oblečení, ale i ­‑ jak jsme viděli v předchozích dílech ­‑ na některých jejich autech. Kupodivu se tento trend, na rozdíl od mnoha jiných kapel, zcela vyhnul obalům jejich alb. Dokonce právě v roce 1968, tedy vrcholící psychedelie, si snad jen Beatles mohli dovolit vydat dvojalbum s čistě bílým obalem, bez názvu a se jménem kapely jen nenápadně vytlačeném. Na druhou stranu, takový obal v regálech obchodů s vinylovými deskami, v záplavě divokých a pestrých obalů výrazně vynikal.

Jedním z objevů společnosti Apple, byl i modní návrhář John Crittel. Beatles se s Johnem rychle spřátelili a tak společnost Apple zakoupila firmu Dandy Fashions, jejímž spolumajitelem byl právě Crittel a přejmenovala ji na Apple Tailoring. Součástí majetku zmíněné společnosti byl i vůz Bentley z roku 1956, jehož karoserie byla vyzdobena veselými psychedelickými vzory. Vůz tím pádem přešel do majetku Beatles a stal se oblíbeným dopravním prostředkem nejen samotných Brouků, ale i mnoha jejich přátel z hudební branže, jakými byli Jimi Hendrix, Roger Daltrey nebo Brian Jones. Beatles ještě nechali psychedelicky pomalovat budovu své nově založené společnosti Beatles boutique na slavné Baker street a dílo bylo dokonáno. Bohužel, management i zaměstnanci obchod tak rychle rozkradli, že už po osmi měsících musel zavřít bránu. Britský tradiční automobil a budova ve stejně tradičním hlavním městě britské monarchie, byly samozřejmě trnem v oku starší, konzervativní generaci. To ovšem spolu s účinky halucinogenů zvyšovalo radost a veselost u generace mladší a mnohem odvázanější.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vraťme se ještě do úplných začátků Beatles, do roku 1962. Vzhledem ke stále rostoucímu počtu nasmlouvaných vystoupení a také ke vzdálenostem mezi koncertními místy byla kapela nucena si zajistit nějakou dodávku a také stálého řidiče. Tehdejší bubeník Pete Best doporučil svého kamaráda Neila Aspinalla, který se v té době snažil stát účetním. Neil dlouho neváhal a vyměnil nezáživné daňové formuláře za kariéru cestovního manažera a řidiče nejlepší kapely ve městě.

V roce 1961 si Neil za 80 liber pořídil tmavou dodávku značky Commer a brzy se stal nenahraditelným asistentem a kamarádem Brouků.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jednou z nepříjemností při hraní v liverpoolských klubech bylo to, že často docházelo v hledišti k násilnostem a rvačkám. Neil, který měl na starosti i zavážení aparatury z auta na pódium a poté zase zpět do auta, musel vždycky po vyndání nějakého nástroje nebo třeba zesilovače dodávku pečlivě zamknout, protože před vchodem často stávali místní drsní chlapíci, kteří by se nerozpakovali z otevřeného auta odnést všechno, co nebylo přivařené. Nebylo­‑li zbytí, musela kapela čekat na chodníku u nástrojů, než je Neil postupně nanosil dovnitř, případně zevnitř vynosil ven.

Druhým řidičem a zároveň tělesným strážcem Beatles se stal další jejich kamarád z Liverpoolu Mal Evans. Vysoký muž s dobráckým srdcem miloval svoji práci pro kapelu i všechen ten blázinec kolem Brouků a jejich koncertů. Stejně jako Neil Aspinal se postupně začal starat i o další věci ­‑ nástroje, přípravu pódia, občerstvení a milion dalších potřeb. Kromě občerstvení ale svého času dodával muzikantům i marihuanové cigarety a alkohol v množství rozhodně větším, než malém. Sám ostatně lehkým drogám na čas propadl. Mal se mnohokrát účastnil i samotných nahrávání, kdy se chopil foukací harmoniky, trubky nebo kláves.

Do tragického konce svého života byl věrným přítelem všech Brouků. Zahynul výstřelem z rukou policisty 5. ledna 1976 v Los Angels, když na ulici v opilosti na přítomné strážce zákona vytáhl vzduchovou pistoli. Policista bohužel neměl čas zjišťovat, zda jde o skutečnou zbraň nebo nějakou maketu či třeba právě vzduchovku.

Kapela si brzy pořídila další dodávku, tentokrát značky Ford Thames v bílé barvě. Bílá barva se nejvíce líbila fanynkám, které brzy celou dodávku pomocí rtěnek popsaly jmény svých idolů a různými vyznáními i vzkazy. Mal Evans to řešil tak, že jednou za čas vybral mezi fanoušky čekajícími před studiem na podpisy čtyři šťastlivce, kteří směli Beatles umýt auto. Nejenže se tak mohli dotýkat vozu své milované kapely, ale ještě za to dostali zaplaceno.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Brian Epstein, manažer kapely, si po úspěších svých svěřenců chtěl samozřejmě také dopřát příjemné svezení. Vzhledem k tomu, že mu na účet přistávalo celých 25 % zisků Beatles, netrvalo dlouho a za pěkných 6 000 liber obohatil v roce 1964 svou garáž o vůz Bentley S3 Saloon černé barvy (v roce 2014 byl na aukci prodán za 31 860 liber). Čtyřdveřový automobil s motorem Bentley V8 6,2 l a čtyřrychlostní automatickou převodovkou byl jedním z nejluxusnějších vozítek, jaké bylo možné v té době ve Velké Británii pořídit.

Epsteinovi přátelé a známí nicméně unisono tvrdili, že Brian patří s jedním z nejlepších vozů mezi vůbec nejhorší řidiče. Alistair Taylor, tiskový mluvčí skupiny, vyprávěl, že se snažil jízdy s Epsteinem omezit na minimum. „Nikdy jsem neviděl, že by měl nehodu, ale určitě jich spoustu způsobil.“ V zimě roku 1964 se Brian rozhodl, že vezme na cestu do Manchesteru svým malým sportovním MGB Alistaira s sebou. Cestou se zastavili v restauraci, která měla k dispozici obrovské parkoviště, kde by v klidu, jak vyprávěl Alistaire, zakotvil zaoceánský parník. Přesto to pro Epsteina byla solidní výzva. Poměrně rychle zacouval na jedno místo a couval, dokud neuslyšel hlasitý skřípavý zvuk. Brianovo řešení: zvýšil hlasitost na autorádiu. Poté vyrazil vpřed tak, že se zabořil do vozidla před sebou. Alister využil příležitosti a rychle z vozu vystoupil, přičemž si všimnul nedaleko stojícího policisty, který se vydal jejich směrem. V tom zahlédl v očích policisty slzy a prudké pohyby ramen mu prozradily, že se policista nekontrolovatelně směje a po několika krocích se zase otočil a odkráčel, zjevně neschopen vystavit Epsteinovi pokutu.